Z botanického hlediska patří švestky do rodu slivoní a ty jsou jedním z nejstarších druhů ovocných stromů vůbec.

Švestky se jedli už v mladší době kamenné, ještě to ale nebyly dnešní dužinaté, šťavnaté a sladké plody, ale jejich plané formy.

První zmínka o švestkách pochází ze 4. století před naším letopočtem ze starověkého Řecka. Do celé Evropy se pak rozšířily kolem roku 100 před naším letopočtem. Velký význam měly švestky v balkánských zemích, v první polovině 19. století se jich již pěstovalo kolem 200 odrůd. Většina z nich se přizpůsobila i méně úrodným půdám a drsnějším podnebním podmínkám.

Švestky dělíme na dvě skupiny pravé švestky a pološvestky. Pološvestky nemají dnes v komerčním ovocnářství velký význam. Mají velmi měkkou dužinu a špatně se oddělují od pecky. Mají kulatější plody a šťavnatou žlutou, až nazelenalou dužinu, při pečení nebo vaření se ale často rozpadají. Nejvhodnější jsou pro použití na marmelády a kompoty a sušení.

Švestky pravé jsou na rozdíl od pološvestek protáhlého tvaru, většinou modré nebo tmavofialové barvy a většinou silně ojíněné. Pravé švestky mají pevnou dužinu bělavé, až nazelenalé barvy a velmi dobře se oddělují od pecek.

Plody by se měly nechávat co nejdéle zrát na stromech, brzká sklizeň následně neuspokojuje konzumenty svými chuťovými vlastnostmi.

Největšími producenty švestek jsou Německo, Itálie, Maďarsko a Francie. Česká republika se na celkové produkci podílí zhruba 6%. Spotřeba švestek u nás v poslední době stoupá, je tomu také vzhledem k tomu, že švestky obsahují celou řadu důležitých minerálů a stopových prvků, jako například zinek, draslík a vápník, provitamin A, vitamin C dokonce v 10mg na 100g a také hodně vitaminu skupiny B.

Švestky posilují nervovou soustavu, pomáhají odbourávat stres, podporují trávení a to zejména ve své sušené podobě.